Tak, jak jsem zjistil, možná poněkud se zpožděním, Inka svůj blog zabalila, což je veliká škoda. Mno, o zabalování jsem přemejšlel i já, páč jsem poslední dobou obecně zoufale nevtipnej a línej a bez inspirace. A bez chuti. Chm, ono to je logický, řekl bych, poněvadž v posledních měsících čumím do monitoru od rána do večera, zabývám se mechanickou prací spočívající v usilovné editaci položek v eshopu a večer jsem už z toho čumění tak vykoukanej, že doma už ten komp ani nezapínám.

Rád bych sdělil, že všechna ta mechanická práce přináší ovoce. Ale. Hm, přináší i nepřináší. Ne že by denodenně nepřibývaly nějaké objednávky, ale... Proboha, dyk si ti objednavatelé objednávají furt jenom nějaký ležáky! Obyčejně zlevněný starý knihy, který nesehnali jinde a který když láskyplně balím, tak si říkám, jestli mi to balení a lítání na poštu za těch pár korun stojí (samozřejmě, že stojí!). Mno, někdy si říkám, jestli nemám mimo knihkupec.com zaregistrovat ještě adresu vyprodejlezaku.cz.

Ovšem zpět k zabalovacím úmyslům. Ačkoliv jsem zoufale línej a nevtipnej, tak musím přiznat, že na eshop chodí asi tak 90% lidí z blogu... Mno, takže i když jsem línej a nevtipnej, tak umím počítat a říkám si, že jsem zjevně odsouzen k tomu, blog přece jenom nějak udržovat a v balení Inku nenásledovat.

(Takže, jestli budete mít někdy pocit, že tady jen tak plácám, tak jako dnes, tak to je plácání z obchodních důvodů.)

Grrr. Když to tak po sobě čtu... Fakt sračkoidní nicneříkající grafománie... Čili kam až může grafoman klesnout... Z obchodních důvodů.

Přijde mi, že snad všechny změny jsou k horšímu. Po tom, co tady na maloměstě udělali z Delvity Billu, tak nejenomže z krámu zmizel vybranej sortiment, ale i malé košíky. Tss. Si jako myslej, že je každej zvědavej na ty jejich vágny? Že se budu s vágnem tahat, když potřebuju koupit chleba, cigára, máslo, mlíko a vajíčka? Tak na to jim... Však víte co. Hehe, měli jste vidět tu pokladní, když jsem ty věci, co jsem jí dával na ten pojízdnej pás, začal tahat z baťohu. Čuměla jako tři na dva. No, ovšem, myslím si, že ta praktická demonstrace toho, že vybraní zákazníci nehodlají kvůli pár nakupovanejm věcem brázdit to podzemí vágnem, když už jsou celá léta zvyklí na košíky, myslím, že demonstrace byla úspěšná a slečna pokladní se snad o problému zmíní nadřízeným, i když si to zmínění dokážu živě představit ("Šéfe, nějakej debil si strkal zboží do baťohu!").

O víkendu krásné počasí, tak jsem podlehl reklamě a jel jsem se podívat do Kněžic na Fun Park Sněhulák. Ehm, myslím, že jsem si tím výletem  jenom ujistil, že čím víc billboardů, cedulí a nápisů po maloměstě, tím větší naleštěná bída se za inzerovaným produktem, v tomto případě sjezdovkou, skrývá... Chm, jsem fakt nechápal ty kvanta Holanďanů, kteří se barnumskou reklamou nechali zlákat a lyžovali po tekoucím sněhu, ke kterému se museli doťapkat přes pěkně rozčvachtaný eklhaftní bahýnko.

Čtvrtek: Robert Smith pořád válí, spolu se svejma spoluhráčema z The Cure hrál tři hodiny v kuse a byl to bezvadnej koncert, jeho vrcholem byl song A Forest, zakončený zahozením baskytary na zem a následným vazbením, slabší, takové bez chuti a zápachu bylo Boys Don t Cry, nové kjůrácké songy se jevily poněkud přitvrzené, k mé lítosti chyběly Close To Me a Friday I m In Love a též klonů Roberta Smithe, čili kjůráků, čili týpků s rozčepejřeným květákem na hlavě oproti  minulému koncertu před několika lety ubylo. Asi taky stárnou...

Chm, na stránkách, kde se to maloměstsky mele, se už bůhvíjakdlouho řeší, že místostarostu chytli s dvěma promilema za volantem, chlapík odstoupit nechce, pan starosta ho hájí možná i poněkud nejapnými argumenty... Mi je to v podstatě putna, jen si říkám, kde nechali chlapíci čest. Co brání pánům postavit se k problému čelem? Proč místostarosta se ctí neodstoupí a starosta ho k tomu se ctí nevyzve? Plat obecního ouřady? Politická realita? Ať to anebo to, tak ačkoliv je mi to putna, tak mi je líto jinak vážených lidí, že nedokážou odhadnout okamžik, kdy už přestřelili a kdy je lepší si spakovat saky paky, než být terčem všeobecnýho (a oprávněnýho) posměchu. (Přičemž já sám se k posměváčkům neřadím, jen si možná trochu staromódně myslím, že by každý - tím spíš politik - měl umět nést důsledky svých činů a při pohledu na ty důsledky nestrkat hlavu do písku a trochu té cti si zachovat.) No nic, ať si to vlastně dělají, jak chtějí, co mi je koneckonců do toho, žeáno.

Tak to by bylo něco z novinek z maloměsta a z kultůry.

Ano, pozoruji, že když se nechám něčím zaujmout (momentálně přes tejden eshop, o víkendu pravidelnej sex), tak odhazuji to, co mě zajímalo ještě před pár týdny, v dál.

Chm, už dva tejdny jsem z dovolený doma a zaboha nejsem schopnej zkompletovat deník. Tedy telegraficky, ať nemám ten pitomej pocit, že jsem něco začal a neskončil. Žrádlo z basúry (basúra = odpad) rovná se žrádlo z kontejnerů, které se nacházejí v kanárských supermarketech Spar. Prý tam platí takový zákon, že supráče nesmějí prodávat prošlé potraviny, ne jako u nás, kde je dají někam k pokladně se slevou, a tak se v kontejnerech u tamních supermarketů nacházejí kvanta den či dva dny prošlých lahůdek. Den prošlé pivo, dva dny prošlé víno, tři dny prošlé cokoliv. Prý se z té basúry na Kanárech živí obrovská fůra lidí. Třeba astrolog, kterej bydlí v jeskyni v horách, u něhož jsme byli na návštěvě a nechali jsme se pohostit tři dny prošlými herynky v majonéze, které v té jeskyni přirozeně neskladuje v lednici, páč jedinej proud, kterej má, ten z benzínovýho agregátu, používá výhradně na to, aby v jeskyni internetoval (načerno se napíchnul na nějakou wifinu). A tenhle astrolog, je to takovej švihlej, imrvére ožralej a zkouřenej Čech, tak ten si pochvaluje, jak je na společnosti nezávislej. Že prej nic nepotřebuje, žrádlo najde v kontejneru, případně si vypěstuje na políčku u tý jeho jeskyně, na chlast si vydělá občasným pinklováním a nějakej ten benzín do agregátu mu přinášejí návštěvy, které touží po dobrodružství spánku v té jeho jeskyni. Hm, bylo to fakt super, ten ranní výhled z jeskyně na slunce vycházející nad protilehlým kopcem... Myslím, že tenhle výlet byl nejlepším zážitkem z celýho zájezdu, páč něco takovýho se běžnýmu turistovi nepoštěstí. Jen ta cesta k němu... V saxu z půjčovny... Ehm, kdyby půjčovatel viděl, jak jeho saxo rychlostí menší než je rychlost chůze zdolává ty půlmetrový šutry, který se nacházely na té cestě k jeskyni... Mno, a ten sráz vlevo... Myslím, že jednou mi taková cesta jak z filmu o Afghánistánu stačila, víckrát něco podobnýho zkoušet nemusím, poněvadž ačkoliv jsem se tvářil hrdinsky, měl jsem v gatích (skoro) nasráno.

K těm kaktusům: plody opuncie chutnají fakt skvěle, jen je zapotřebí velké opatrnosti při dolování dužniny z toho bodlinatýho pouzdra, poněvadž ta jemná bodlinka zapíchnutá do patra a několik dní odolávající všemožným metodám na její odstranění, fakt sere.

A k mrtvole na pláži. Chm, říkal jsem si, jak dramaticky by se tahle historka dala nagrafomanit. Ale. Zběžně. Bylo mi divný, jak se celej den po pláži pohybuje hlouček cajtů. Že by nějací teroristi chtěli rušit klid anglosaských tůristů? Ne, miláčkové, jen jsem celej den ležel asi deset metrů od utonulý mrtvolky, kterou měli ti cajti tak umně schovanou pod lehátkem, že jsem si toho faktu za celej den ani nevšimnul. Bylo to dramatické? Nikoliv. Původně zamýšlené líčení mělo bejt rozhodně dramatičtější. Nynější nedramatické líčení zapříčiněné tím, že jsem zaujatej tím eshopem a sexem, ovšem vlastně lépe odpovídá naprosto nedramatické skutečnosti. No tak holt ležela celej den na pláži mrtvola, no. Španělskýmu koronerovi trvalo holt několik hodin, než se k mrtvole dostavil. Tůristi se poblíž mrtvoly vesele koupali. Prostě maňána, žejo.

Tak. A tím bych kanárskej deník, kterej měl bejt původně veledílem, zakončil. A grafomanění pro tuto chvíli taky, páč jsem momentálně zaujatej... Ale to už víte čím.

PS: kolekce kanárskejch fotek je zde, případné dotazy zodpovím.