Ooops. Vláda hapala. Na Lidovkách.cz už vymýšlí patřičnou floskuli, kterak by se tato věc měla v budoucnu lidově nazývat, něco ve smyslu "sarajevský atentát" či "opoziční smlouva", v hlasování lidu zatím vede "Tlustá zubová podrazárna", já jsem hlasoval pro "Vlastyzradu", přijde mi to vtipnější.

U nás na maloměstě nic takového nehrozí, Vlastů by muselo být aspoň deset, aby vyhodili naši superstabilní koalici ze sedla. Zaplaťpánbůh za tu naši stabilitu...

Jinak to ovšem padá fest. Dnes jsem si přečetl ceduli za výlohou opravny obuvi, že balí krám, dále to prý hodlá zabalit jedna ze dvou místních Tet a billboard nabízející ohromnej obchod k pronájmu v obchoďáku Magnet tam stále visí a visí... Jen doufám, že se do uvolněných prostor nenastěhují nějaké pochybné herny, poněvadž tento mor českých měst a symbol jejich úpadku se maloměstu doposud docela vyhýbá.

Zato má město zaděláno na další pomník... Kdo si ještě pamatuje, jak celá léta hyzdilo centrum Vrchlabí torzo rozpadajícího se nedostavěnýho hotelu Kapitál (původní investor zkrachoval a konkurs se táhl a táhl a beton se rozpadal a plot kolem rezivěl a lebeda bujela), tak možná uvidí v následujících letech stejný obrázek v okolí bejvalýho pivovaru. Ten modrej plot s nápisem ORCO už taky začíná reznout, rozestavěnej panelák se jistě začne drolit co nevidět a náletový dřeviny jistě nebudou znát s jarem bratra. Ohromnej plakát vlající ve větru a nabízející "prvních dvacet bytů se slevou 200 000" působí komicky, poněvadž ORCO stavbu zakonzervovalo. Docela by mě zajímalo, zda už si tam někdo nějakej ten byt se slevou koupil a zda se na to nastěhování za x let už těší...

Maloměstskej knižní byznys zrovna taky mnoho optimismu nepřináší. Učiněnej bestseller žádnej, zato akčních nabídek různých nakladatelů a distributorů hafo. Slevy významné, přesto se po knihách za hubičku nepráší. Občas dlouhé minuty v obchodě ani noha.

A kromě tržeb padá i sníh. Nekonečně dlouhá zima.

Hm, i já (pro)padám pesimismu. Jen teď nevím, kterej z těch pádů mě nejvíc depresí. Optimisticky doufám, že ten sněhopád.

Krize, krize. Možná víc mediální a psychologická, než reálná, to ale nic nemění na tom, že vystrašení spotřebitelé ukládají prachy spíše do štrozoku, než aby plnili kasy prodejců tak zbytného zboží, jakým knihy jsou. Nebrečím, nestěžuji si, jen konstatuji a jak tak komunikuji s dalšími kolegy knihkupci, je to všude stejné. Všichni doufají, že tento rok přežijí, někteří už táhnou své obchody sami, museli své zaměstnance propustit.

U nás zatím plný stav. Zatím.

Doufali jsme, že minulý týden, kdy měli Pražáci prázdniny, leccos vytrhne, ale bohužel. Pokud vůbec nějací na lyže do Krkonoš přijeli (a to si vůbec nejsem jistý, tak nějak na pohled to nevypadalo, že by zde korzovalo nějak výrazně více lidí než je obvyklé - zato strýček Pepin z Prahéé, který trávil prázdniny v Itálii, konstatoval, že byly chvíle, kdy na celé sjezdovce nebylo lze zaslechnout slovo v jiné řeči, než české), tak nenakupovali.

Začínáme být vystrašení i my. A tak se škudlí. Na zásobách, na elektrice, na papírech, na igelitových taškách... Člověk se skoro diví, jak všelijak se dají ty halíře šetřit, fakt je ovšem ten, že škudlení halířů ho napadne až když doby dostatku odplynou. A pak se nestačí divit, s čím vším tak neúměrně v dobách dostatku plýtval.

Na chodbě, kam se jde 2x denně, se nezhasínalo a nyní zhasíná.

Papíry, které se potisknou na jedné straně, se schovávají, aby se potiskly i na druhé.

Faktury se netisknou 3x, ale 2x (chm, kdo na to vůbec přišel, že se tiskly 3 kopie, přičemž jedna se po vyřízení faktury vzala a vyhodila do koše, že by já sám?).

Do zbytků kartónů a papírů, v kterých posílají dodavatelé knihy, balíme zásilky, které posíláme zákazníkům eshopu. Dříve skončily většinou ve sběru, zatímco na zásilky jsme kupovali extra kartony. Pravda, vzhled balíků je nyní poněkud nevzhledný a taky to balení trochu déle trvá, nicméně recyklace obalů se blíží 100 procentům (a navíc, zatímco dříve bylo možno odevzdat papír do sběru zdarma, nyní si již sběrna účtuje poplatek za "likvidaci odpadu").

Igelitové tašky se přestaly zákazníkům zdarma automaticky dávat, nyní se ptáme: "Přejete si tašku, prosím?". Šokující zjištění: většina zákazníků o tu igelitku ani nestojí!

A tak nakonec neškudlí jenom zákazníci, ale i my.

Nerozšiřujeme nakonec tím naším škudlením krizi i do oborů výroby elektřiny, igelitových tašek a papírových výrobků?