Ítéčko je pořád takové nějaké zaslepené, za tou výlohou visí jakýsi balící papír znemožňující pohled dovnitř (jestli to zabalili či zda tam probíhá nějaká rekonstrukce, a pokud ano, tak kdy se tento legendární maloměstskej bar otevře, žádná cedulka, která by tam teoreticky mohla či měla viset, neinformuje), tudíž jsem dnes, kdy jsem zatoužil po hospodským serfování a při tom serfování piva lokání, zašel do Partyzána, kde je i nadále docela plno.

Baterie Banner si pobytem v autonemocnici dala nakonec říct, takže už není prázdná a dutá jako tvrdý jádro fanoušků HCHK, nyní je naproti tomu nabitá energií jako je nabitý tvrdý jádro fanoušků HCHK nevkusem, dětinskou agresivitou, klubáckou slepotou a komplexem z toho, že Pardubky hrajou extraligu a oni jenom první ligu.

Moje znechucení mou bídnou kondicí dospělo k tomu, že jsem oprášil mé letité běžky a vydal se za barák na louku ověřit skutečnou bídnost tý kondice. Test dopadl dle očekávání. Poprvé jsem zkolaboval po asi osmi stech metrech, podruhé už jsem vydržel ve stopě asi kilometr. Potřetí jsem už radši na ty prkýnka zanevřel a jal se vylepšit svou kondici ostrou chůzí do kopce ke kapličce, zadýchán už asi ve čtvrtině kopce jsem pak musel konstatovat, že lepší už to nebude a že na ty túry po horách, které jsem ještě před několika lety bez potíží absolvoval, budu už asi jenom vzpomínat.

V knihkupectví už opadl výprodejový nával a začala ta pravá nuda, kterou podle mě už ani zimní sezóna nevytrhne. A tak se zase začínám těšit na Vánoce, škoda, že jsou momentálně tak daleko. V eshopu docela úspěšně sbíráme předobjednávky na Ztracený symbol, takže mohu předem varovat vrchlabskou poštu před nadměrným množstvím zásilek, které jí 10. února předáme. S autorem očekávaného  bestselleru Danem (ha, jmenovec) Brownem jsem si přečetl rozhovor v aktuálním Reflexu a musím říct, že zapůsobil. Ten pán rozhodně není žádnej blbec (když mu odpustíme, že, stejně jako odhadem 56 procent Američanů, si i drahně let od "sametového rozvodu" myslí, že Praha je v Československu). Dalších 31 procent Američanů si myslí, že Praha je v Jugoslávii, takže nakonec lze uznat, že dopadl docela dobře. (Ehm, stavím své nejapné vtipkování na tradičních předsudcích ohledně geografických znalostí občanů USA, ale sám nevím, jaké je hlavní město Severní Karolíny, vy jo? Vlastně ani nevím, zda nějaká Severní Karolína existuje, a pokud ano, tak nemám ani áhnung o počtu jejích obyvatel, ale jen tak tipuju, že je vyšší než počet obyvatel Česka. Nevím ani zda je vedle Nevady či u Floridy a tipuju, že to neví 95 procent obyvatel Česka, neřkuli Evropy. A to si myslím, že úplně blbej nejsem. Proto nyní, o několik řádků níže slibuji, že na téma geografických znalostí Američanů již vtipkovat nebudu.)   

No, heleme se. Po létech, kdy na hlavní vrchlabské ulici nebylo možno natrefit na obchod s potravinami (s čestnou výjimkou obchodu pana Tobolky) vznikla na Krkonošské ulici po vietnamské večerce další večerka. Téměř naproti a s prodejní dobou do jedenácti večer. Nevím, zda konečně zafungoval trh, trvalo mu to tedy dlouho, po dobu dvaceti let, kdy jsme sice měli na Krkonošské asi deset prodejen se sportovními potřebami, ale jen jedny potraviny a nějaká slepota bránila místním živnostníkům tuto nepochopitelnou díru zaplnit, či zda zafungoval trh a nájmy na této naší obchodní tepně klesly tak, že se už někomu vyplatí jít do ostré konkurence s místními nadnárodními diskonty, ale jako tržní fundamentalista jsem přesvědčen o tom, že trh zafungoval tak jako tak.

Ohledně trhu s knihami mě docela vystrašil článek od Miloše Čermáka, který jsem četl bůhvíkde (tipuji Lidovky či Neviditelnýho psa či Reflex) o tom, že je přesvědčen o tom, že v konkurenci elektronických čteček knih vydrží tradiční papírové knižní médium, jehož prodej mě živí, okolo deseti let. Já sám mám občas taky takové chmurné představy, že nás, jako prodejce defakto potištěnýho papíru nové médium zlikviduje, stejně, jako zlikvidovalo nové médium prodejce hudebních nosičů, ale stejně si moc nedokážu představit, jak se do takové čtečky nacpe a jak praktické bude v takové čtečce číst nějakou výpravnou barevnou knihu. Beletrie, ano, ta se do čteček asi přesune, ono se stejně už nyní prodává daleko méně beletristických knih než dříve, stejně tak se do čteček asi přesune různá odborná literatura, ale (možná naivně) věřím tomu, že minimálně dětské knihy a různé výpravné encyklopedie se budou nadále prodávat ve vazbě. Ovšem, bude to asi luxusní zboží, něco jako kaviár, auta či parfémy, a o tom, zda se prodejna takového luxusního zboží udrží v konkurenci večerek na naší hlavní maloměstské ulici, tak úplně přesvědčen nejsem. Možná si časem budu muset hledat nějakou jinou práci. Anebo otevřít další večerku.

Anebo hospodu. Jak tak sedím u toho Partyzána, tak se mi zdá, že jeho provozovatel díru na trhu objevil, je tu stále plno. Navzdory tomu, že se zdálo, že na maloměstě je už hospod až až. A vida, vypadá to, že jedna další se na trhu hravě uplatí.